V letošním školním roce se naše škola zapojila do projektu Jeden svět na školách společnosti Člověk v tísni a konkrétně do akce měsíc filmu na školách v rámci Příběhů bezpráví. Letošním tématem bylo 25. výročí Sametové revoluce.
Na naší škole se promítání dokumentu spojené s besedou s pamětníky konalo dne 19. 11. 2014 a bylo určeno pro studenty septimy, 3. ročníku a další zájemce. Pamětnice byly pozvány dvě - paní Ing. Jitka Pogranová a paní Mgr. Jana Zajícová, obě jsou spjaté s naším gymnáziem, jelikož zde studují jejich děti. Významným hostem besedy byl pan Karel Strachota, ředitel vzdělávacího projektu Jeden svět na školách a také režisér promítaného dokumentu. Sešli jsme se přesně ve 14:00 v učebně 2A. Na začátku jsme si každý zkusili napsat jednu větu, která popisuje 17. listopad 1989 z našeho pohledu, co vlastně o této události víme. Poté jsme si promítli film - 1989: Z deníku Ivany A., který kombinuje dobové nahrávky revolučních událostí a dochované deníkové záznamy Ivany A., ale byl zpracován moderně a dobře přiblížil dnešnímu mladému člověku všechny události z roku 89 a atmosféru celé situace. Během sledování jsme měli možnost psát na papír svoje dotazy, na které nám naši hosté následně odpovídali. Ptát jsme se ale mohli i přímo ústně.
Dozvěděli jsme se, že paní Zajícová se účastnila přímo demonstrace v Praze na Národní třídě jako studentka gymnázia asi v patnácti letech a popisovala nám svůj osobní zážitek z těch chvil. Před revolucí panoval všeobecný strach a každý si musel dávat pozor na to, co na veřejnosti vypustí z pusy. Pro mladé lidi v té době bylo nemyslitelné, že takhle budou muset prožít zbytek svého života, a často přemýšleli o emigraci. Dokonce, i když se účastnili demonstrací, nedokázali si představit, že se něco takového může povést a lidé budou mít svobodu, bylo těžké si to představit, ale zároveň podle pamětnic věděli, že jde o mnoho a ačkoli byl venku mráz, lidé demonstrovali i několik hodin, protože chtěli, aby se situace změnila. Mimo další padla i otázka na současnou politickou situaci a také pamětnice se studentů zeptaly na to, zda se někdy setkali s podobnou odvahou či sami museli nějakému bezpráví čelit. Povídání končilo vlastně poděkováním, že můžeme žít ve svobodné době a projevovat své názory a svobodně jednat.
Na závěr jsme měli pár minut na to, abychom volným psaním napsali, co si z této besedy odnášíme a co nového a zajímavého jsme se dozvěděli. Po půl čtvrté jsme se rozloučili a odcházeli domů.
Adéla Ptáčková a Jaroslav Kolář, septima
související články: film beseda listopad 89